Milý náš,
proč zarmoutil jsi všechny nás.
My měli Tě rádi,
však jsi to věděl, jak.
Nedá se ani přemýšlet,
co bude teď, bez Tebe,
však v srdíčku Tě budeme mít,
neustále při sobě.
Ty chtěl jsi asi od života ještě více,
snad bude Ti teď až do večera hořet svíce.
Dnes by se své pětaosmdesátky dožil
náš milovaný dědeček,
tak stále vzpomínáme na chvíle s Tebou,
na tu radost bezbřehou.
Je nám však teď smutno,
bez Tebe,
snad shledáme se ještě
a bude nám spolu zase vesele.
Byl jsi nám vždy oporou
a tys zase věděl, jak máme Tě rádi,
vždyť jsme vždycky byli velkými kamarády.
Děkujeme za rady,
které jsi nám dal,
budeme se jimi řídit,
ať životem můžeme jít zase dál.