Obecné kondolence

Proč jsi odešel...
snad jiný plán jsi měl,
o kterém jsem nevěděla,
snad náhoda to chtěla,
zbylo slzí přehršel.

Přestalo tlouci srdce tvé znavené,
nebylo z ocele, ani z kamene.
Bolestí znaveno přestalo bít,
už nebylo léku, jímž by mohlo dále žít.

Smrt totiž prošla kolem
a život jde dál,
jen rozprostřela závoj - protkaný bolem,
v němž ukryt je veliký žal.

Ale láska nám tady zůstala
- ta totiž smrti nezná.
A proto za vše, za vše veliký dík,
za tvoji lásku, jaká byla,
za život, jaký jsme s tebou měli.

A co vděkem ti tedy za lásku a péči Tvou
můžeme naposledy dát
- už jen hrst krásných květů naposled
a pak jen tiše, s bolestí v srdci
na tebe s láskou a úctou, vzpomínat.

Proč se to jen muselo stát,
ztratil jsem člověka, kterého měl jsem rád.
Teď odpočívá v klidu snad,
nekonečnou pohodu v ráji chci mu přát.

Klesla ruka, která tak ráda pracovala,
zmlkla ústa, která slovy jen hladívala,
oči, které se tak jasně dívaly,
se navždy zavřely.

Přestalo tlouci srdce tvé znavené,
nebylo z ocele, nebylo z kamene.
Bolestí znaveno přestalo bíti,
nebylo léku, jímž mohlo žíti.

Loučím se s vámi, přátelé milí,
ruky stisk už dnes vám nemohu dát,
srdce mi dotlouklo, odešly síly,
loučím se se všemi, kdo měl mne rád.

Stojíme tiše, v očích slzy,
ruce jsou spjaty, prosíme,
ať alespoň jednou, na malou chvíli,
ať ještě tvůj úsměv spatříme.

Jediné srdce na světě jsme měli,
jež dovedlo nás milovat.
Kdybychom láskou budit je chtěli,
neozve se nám vícekrát.
Utichlo, zmlklo, šlo už spát...

Utřete slzy a opět se smějte,
tak si to přeji,
a v dobrém vzpomínejte.

Žádná slova nemohou
vyjádřit zármutek,
který cítíme s Vámi
v této těžké chvíli.
Upřímnou soustrast.