Měj jsi nás rád, my Tebe ještě víc,
přišla zlá nemoc a Ty jsi musel odejít.
Přijď k nám aspoň ve snu, když nemůžeš v bdění,
ať máme lepší sen než probuzení...
S bolestí v srdci vzpomínáme,
žádná slova nemohou vyjádřit bolest, jíž cítíme...
Osud je někdy krutý, nevrátí, co právě vzal...
Zůstanou jen vzpomínky a v srdci velký žal.
Tak ráda jsi pro nás žila,
a s námi tady byla,
vždy na tváři úsměv měla,
zlý osud nám Tebe náhle vzal
a co my za lásku Tvou Ti můžeme dát?
Jen hrst krásných květů a v slzách vzpomínat.