Jeden Martin u bran města

Jeden Martin u bran města
Někdy kolem roku tři sta
Ujížděl na bílém koni
K žebrákovi hlavu sklonil

Svůj kabátek rozpůlil
A o teplo se podělil
Obdaroval chudáka
Mráz nikoho neláká

Od těch dob ho máme rádi
Jedna věc nám ale vadí
Že jezdí bez sněžné krásy
Pryč jsou vloček zlaté časy

Sním, že snížek tiše padá
Teplý kabát hřeje záda
Martina má každý rád
I bez sněhu fajn je chlap :-)

Vše nejlepší k svátku, Martine!