Lidé se chtějí bavit

Lidé se chtějí bavit,
říkal jeden ochmelka.
Jaká však to zábava je,
když vypukne veselka.

Ženich s tváří smutnou
kráčí vážně od oltáře,
nevěstu byť střevíc tlačil,
líc má plnou záře.

Pozdě je již, hochu milý,
svobodu jsi ztratil.
Když jsme Ti to vymlouvali,
tak jsi rady vrátil.

Nábytek jen čalouněný,
žádné ostré rohy,
aby sis při nástupu
nepolámal nohy.

Manželství, toť není ještě
úloha zvlášť lehká,
muž je každý náladový,
vždyť nádoba je křehká.

Nádobí jen gumové chtěj,
zachraň život holý,
ženy mají rázné ručky,
železným to bolí.

Zhasněte si všechna světla,
až polezete v peřiny,
ať Vám tempo k práci dají
jen kuchyňské hodiny.

Kytičku rad do života
chtěli jsme Vám dát,
když už jste si říct nedali,
s životem se chcete rvát.

Vše nejlepší na cestě společným životem
přejí