Dnešek patří jenom tobě,
máš ho celý před sebou,
a neškleb se na mě v době,
kdy s růží stojím před tebou.
Tak přeji ze srdce svého,
tobě v tento slavný den,
pak nabídnu ti rtu mého,
a sděluji, Lído, to není sen.
To si jenom jeden kluk,
zas pustil hubu na špacír,
a aby přerušil všechen hluk,
tak hodil pár slov na papír.
A na konci, jak se slušívá,
když už se báseň píše,
tečka řvoucí konec bývá,
a co dál, to najdeš výše.