Slunce šlo spát
za hromádku klád,
na nebi hvězdy klíčí,
už nepracuj,
mravenečku můj,
schovej se do jehličí.
Máš nožičky uběhané,
den byl tak těžký,
pojď, lůžko máš odestlané
v chládku pod macešky.
Spinká a sní
mravenec lesní
v hromádce pod kapradí,
nespinká sám
s maminkou je tam,
tykadlama ho hladí...
Sladké sny.
Přijdou jasné hvězdičky
s tou lunou stále bledou,
a v háji něžné hrdličky
přesladký hovor vedou.
Srdce se srdci zpovídá,
myšlenky v dálku táhnou,
a má ústa touhou žíznivá
po tvém políbení prahnou.
Sladké sny, miláčku.
Už se blíží zase ona krásná chvíle,
kdy noc svým tichým závojem přikryje
Tvou tvář.
Svými chladnými rty
tma něžně políbí Tě a do očí Ti
vdechne snovou zář.
Dobrou!
Uspat básničkou,
malou, kratičkou?
Větřík přivál ručníček,
visel jen okamžíček.
Odkud se tu vzal?
Co zvěstoval?
Počkám chviličku,
kdo bude se shánět po ručníčku...
Sladké sny.