Až slunce zapadne tam v dáli,
já budu vzpomínat, jak jsme se na sebe smáli.
Až oblohu pohltí hustá tma,
budu vzpomínat na nás dva.
Až se mi oči zavřou spánkem,
já chtěl bych být jen vánkem.
Vánkem, co k Tobě přiletí
a splyne s Tebou v jedno objetí.
Sladké sny.
Dneska je Ti o rok víc,
a proto se sluší říct:
Hodně štěstí, pevné zdraví,
dělej, co Tě nejvíc baví,
plno lásky měj a dobré přátele,
ať na světě je Ti pořád vesele.
Je tak malá a lidé šlapou po ní. A ona vždy tak krásně voní. Jak těžko jsem ji trhal a do kytičky vázal, to když v mládí jsme se domů vraceli s kamarády z dalekých toulek, kolena odřená, na kalhotách díry. S prosbou a strachem v srdíčku, to pro maminku na udobřenou jsem trhal tu voňavou kytičku.
Ona však vždy usmála se a pohladila nás po tváři svou tvrdou dlaní. A kytička vždy rozzářila její tvář, když přivoněla si k ní. Po nocích zašívala ty nekonečné díry, na tváři úsměv a na rtech tichou písničku. Já stále vidím tu svoji matičku. Dnes chceme všem maminkám tu kytičku dát, když už té své mamince ji nemůžeme dát.