Mateřídouška pro maminku

Je tak malá a lidé šlapou po ní. A ona vždy tak krásně voní. Jak těžko jsem ji trhal a do kytičky vázal, to když v mládí jsme se domů vraceli s kamarády z dalekých toulek, kolena odřená, na kalhotách díry. S prosbou a strachem v srdíčku, to pro maminku na udobřenou jsem trhal tu voňavou kytičku.
Ona však vždy usmála se a pohladila nás po tváři svou tvrdou dlaní. A kytička vždy rozzářila její tvář, když přivoněla si k ní. Po nocích zašívala ty nekonečné díry, na tváři úsměv a na rtech tichou písničku. Já stále vidím tu svoji matičku. Dnes chceme všem maminkám tu kytičku dát, když už té své mamince ji nemůžeme dát.