Když jsi odešel, podivné ticho zůstalo
a hodně z nás si na to zvykalo,
a proto všichni tajně doufali,
že budeš tam, kde Tě čekali.
Ale Tvoje křeslo bylo prázdné dál,
už nebyl tam ten, kdo v něm sedával.
Tvůj zvučný hlas a srdečný smích
už nikdy nezazněl v uších mých...
Chybíš nám...
Je tu první květen,
obalený květem,
obalený květem lásky,
chci hladit tvoje vlásky
a líbat tě sladce,
co jenom tvoje srdce chce...
Krásný První máj,
den s tebou je vždycky ráj.
Pořádného štěstí kus
ať má vždycky Julius.
Zdraví ať mu každý závidí
a kolem má jen dobré lidi.
Ať z života se raduje
a do ráje jeho loď pluje.
To a mnohem víc
mu chtějí k svátku říct... Jana a Kamil
Touhu mou jsi spoutal směle, vášeň probudil.
A v mých očích bez života, plamínky zapálil.
Strašně moc Ti, lásko, dlužím, za svou proměnu
a potají se, broučku, modlím, ať taková už zůstanu.
Máš rád teplo mého těla, já Tvé náručí.
Když mě Tvoje ruce sevřou, hned jsem v bezpečí.
Lásko má, teď dej mi sílu, právě Ty to smíš.
Ten Tvůj pohled plný touhy, to je to, o čem sním.
Když mám trápení a nebo jdu s prosíkem,
jen se podívá a řekne: „Tak syp to ven.”
Někdy jen poslouchá, jindy mi poradí,
život je snadnější a trápení přebolí.
V očích dva plamínky, smích, co srdce zahřeje,
nikdy se nevzdává, za pravdu bojuje.
Díky ti osude, že jsem tuhle holku poznala,
v srdci mém zůstane na věky schovaná.
Vzpomínám na kluka s hnědýma očima,
co uměli se na svět tak krásně smát.
Toho těšil život, chtěl něco dokázat
a za svým štěstím pořád se hnal.
Byl milý, moc fajn, s každým se znal,
jenže přišel den, kdy fajn kluk odešel.
Tak kde se mi touláš, bráško, proč jsi nepřišel?