Martin dneska nejde spát,
bude si s Katkou povídat. Katka, ta je strašně ráda,
protože je doma sama.
Já ti přeji krásnou noc,
posílám andílka na pomoc.
Když si mě budeš hodně přát,
možná, že se ti přijdu v noci zdát.
Potichu překročím váš práh,
chytnu tě za ruku a budu povídat:
„Byl jednou jeden...” a ty už spíš,
jak odcházím už neslyšíš,
uschly ti slzy na řasách
a já s klidným srdcem jdu taky spát.
Když si tě budu hodně přát,
možná, že se mi přijdeš v noci zdát...
Stmívá se a ty jdeš
spát,
stmívá se, co Ti mám
přát.
Ať ve snech tě vždy láska
provází,
až vzbudíš se, máš úsměv
ve tváři.
Přeji Ti dobrou noc,
mám tě rád a to moc.
Zlatíčko, zavři očka a jdi spát
a nech si o mně něco zdát.
Třeba jak u tvé postýlky budu stát
a polibek chtěl bych ti dát.
Dám ti ho první na tvou tvář,
kde pomalu slábne svatozář.
Pak bych ti polibek na ústa dal
a pak bych se ti odevzdal.
Jemným dotykem hladil tvoje tělo,
až by se mi odevzdalo.
Polibek bych ti dával po celém těle,
i tam, kde je to nesmělé.
Vášnivou noc bych s tebou prožil
a za tebe srdíčko položil.
Ať tě andílci zahřejí svými nebeskými perutěmi, celou tě přikryjí noční oblohou posetou tisíci hvězdami. Ustelou ti na modroučkém obláčku podobném ovečce a popřejí ti za mě krásnou dobrou noc. Ať pusinku ti za mě dají, ach, jaké štěstí ti andílci mají!
Když večer usínám,
na Tebe, lásko, vzpomínám.
Jak mne na rty líbáš,
jak se na mne, lásko, díváš.
Chtěl bych Tě tu mít
a něžně na dobrou noc políbit.
Bohužel Ty teď spinkáš jinde,
snad mi to příště vyjde...
Dobrou noc!