Vzpomínám na krásný den,
dnes před dvaceti lety,
kdy začli snít jsme vlastní sen
a spojili své světy.
Kdo tenkrát tušil by, že máme v plánu
oslavit právě dnes svatbu z porcelánu?! :-)
Srdce mi bije a dech se úží,
lásku svou vyjádřím kyticí růží.
Jedno ti musím přiznat,
někdy je těžké se v tobě vyznat,
ale to vůbec nevadí,
dohromady nám to ladí
a já jsem moc ráda,
že mi zrovna ty kryješ záda.
Miluji tě :-*
Někdo by řekl, že je to „jen” rok. Ale pro mě je to jako celý život. Takový, který jsem si vysnil. A ještě o moc hezčí.
Miluji tě a vždycky to tak bude.