Milé mamince

Zástěra bývala tvoje nebe
a rýhy vrásek ukazatel cest,
s hrdostí kráčelas s jinými vedle sebe,
neznalas oddechu, ba ani lest.

Roky jak lány připoutaná k zemi,
jen ve snu toužilas laňkou být,
na těžké valše v noci pralas pleny
a něžně je rovnala dlaněmi.

Když chléb jsi krájela, jako by kapal med,
na dříví v les jsi šla, ten chléb
ti připomněl jen dřinu a spěch
a dal ti víru v lepší svět.

Ani dnes nesedíš nečinně
a nad kupou vnoučátek, jako mnohé jiné,
přemýšlíš, že to byl jen sen,
a k tomuto dni ti přejem...

Hodně štěstí, zdraví a lásky,
nás všech 5 dětí, které tě milují.