Když otec dceru Věrku vdával

Když otec dceru Věrku vdával,
ona tuze plakala,
svatební se noci bála,
tralalala tralala.

Neplač, Věrko, nenaříkej,
nic si z toho nedělej,
kdyby Ti snad ubližoval,
tati, tati zavolej.

Státi budu u Tvých dveří,
jako věrná patrola,
když se Ti to bude líbit,
tak zavolej tralala.

Hostina je ukončena,
všichni už šli dávno spát,
jenom táta, podle slibu,
šel ke dveřím vartu stát.

V ložnici je velké ticho,
Věrka asi usnula,
když tu náhle tati, tati
a hned na to tralala!

Hodně štěstí a romantických chvil, nevěsto a ženichu!