Moje milá spřízněná duše,
musím tě trochu zklamat,
nejvyšší čas už je
vyhřáté posteli zamávat.
Tak vykroč rázně
a bez jakékoliv bázně
do dnešního dne,
bude to bezvadné.
Dobré ráno.
Chceš, abych Ti napsal báseň zas
o prvním slunečním paprsku,
o tom, co nás ráno zašimrá
ještě neprobuzené, v pyžámku.
Je to dálka, než k nám doletí
a prohřeje Tvou tvář,
aby ses mohla alespoň trochu pousmát.
Líčka se Ti vyboulí
a v očkách zajiskří,
už jen pravou nohou vstát
a jít zas do práce, svěží.
Žralok ve snu na mě zuby cení,
kolem voda se jen pění,
pak náhle praskne bublina,
to když odkryje se peřina.
Nato hned máma křičí,
že už dávno Bob a Bobek cvičí.
Tak dobré ráno ve spolek!