Venku vločka k vločce sedá,
každá svou druhou půlku hledá.
Já už hledat nemusím,
já už jenom o nás sním.
Z té naší lásky už skládám básně,
můj broučínku, vyspi se krásně!
Těžké mraky plují oblohou,
sněhovou peřinu dál nést nemohou.
Krajina ztichne a zimní je nálada,
z peřiny bílé sníh k zemi napadá.
Stromy a keře, domy i ulice,
všechno to zdobí sněhová čepice.
Veselé Vánoce!
Když vzduchem zakrouží pár vloček sněhu,
nastavím tvář, ten dotek má něhu.
Slunce však šetří teplem i září,
vločka tak roztaje až na mé tváři.
Básničkou chci říct: Veselé Vánoce!