11. duben je ten den,
kdy splní se Ti každičký sen.
Začínáš svůj život žít, a ty to víš.
Vždyť ke splnění našich snů jsme o krůček blíž.
Však co Ti říct a co Ti přát?
Život je pes a není hra.
Já za sebe Ti dávám do něj své srdce a vše, co mám,
a do smrti Tě budu milovat.
Usměj se, lásko, třeba slzami,
když jméno zapsali jsme ke jménu.
My 11. dubna vezmeme to zlaté slunce nad námi,
vezmeme do našich dvou prstenů.
Závěrem Ti chceme přát,
zdraví, štěstí, lásku snad.
To a mnohem víc Ti přejí
Tatínku a maminko,
pro Vaše krásné miminko
jak sudička tři přání přináším,
zdraví, radost a štěstí mu věštím.
Ať celá Vaše rodina
na tento vzácný den vzpomíná.
Přišel na svět človíček maličký,
rozžehnul ve Vás lásky jiskřičky.
Vstávej, broučku, už je ráno!
Sluníčko již dávno vstalo,
zlaté vlásky si rozčesalo,
teplým paprskem Tě pošimralo.
A v tomhle teplém poblouznění
posílám Ti políbení.
Miluju Tě!
(Tak se psalo v minulém století. Dnes, kdy se již nacházíme ve třetím tisíciletí:)
Drazí novomanželé!
Pesimista by přál - Kdo chce kam, pomozme mu tam - byť do pekla.
Optimista by se vyslovil - žijte si jako v ráji.
Realista s nadhledem a zkušenostmi, byť není prognostik, by asi připomněl...
Nebude to peklo, ani ráj,
ale snažte se, aby to bylo k žití,
moc neholdujte pití
- jen pokud v krku bude sucho,
přemíra hádek taky nesvědčí
- toho koření moc neberte,
pokud vám hádky moc nejdou
- tak se vůbec neperte,
praní si ještě užijete
- se špínou, s nemocemi a s hloupostí,
proto se stále rádi mějte
- važte si pohody, práce a radostí.
K tomu přidejte kupu dětí.
Chci ti říct, jak moc tě ráda mám. Někdy se sice pohádáme, ale hned se zase spřátelíme. Mami, ani ty nevíš, jak tě ráda mám. Už od té doby, kdy jsem se narodila, kdy jsem se vykoupala a kdy jsem první krůček udělala. To všechno díky tobě, ale taťka taky hodně pomáhal. Mám vás moc ráda. A tak ti přeju vše nejlepší ke Dni matek.