Neboj se života - poraž nemoc
Copak se to se mnou děje,
osud se mi tiše směje,
dýku zabodl mi přímo do těla,
celou noc jsem proto probděla.
Místo smíchu v očích slzy,
že vzpomněl on si takhle brzy,
ruce chvějou se jak osika,
divný chlad se jich dotýká.
STOP!
Tohle přeci nemohu dopustit,
černé myšlenky musím hned opustit,
nenechám ho vyhrát bez boje,
řekni mi, osude, řekni mi, co to je???
Chceš se takhle náhle bít,
a vše na tomhle světě vzít.
NE!!!
Nedostaneš moji duši,
mému tělu více sluší,
nemám z tebe žádný strach,
i kdybys byl lítý vrah.
Osedlám hřebce a zvednu korouhev,
za své vítězství proleju i krev,
navléknu brnění a vytasím meč,
už vidím v tváři tvé smrtelnou křeč.
Stáda mých koní srazí tě ze sedla,
miluju vítězství, která se povedla,
vítr tě rozfouká v dáli do polí,
má nezkrotná vůle navždy tě skolí.
Oheň v mých pochodních bude zas plát,
a já se nakonec budu zas smát,
slunce pak vystoupí vysoko na nebe,
dělám to, osude, dělám to pro sebe.
Do oblak vyletí houf bílých holubic,
desítky, stovky, možná i víc,
na zemi rozkvetou nádherné lilie,
dav mých přátel se mnou tu tancuje.
Stáli mi po boku a vždycky budou,
každému věnuji růžičku rudou,
rudá je naděje, víra a láska,
růže je panna, žena i kráska.
Srdce mi vzrušením nádherně buší,
a málo lidiček na zemi tuší,
že miluju život, miluju lidi,
každý to na mně dnes určitě vidí.
Miluju tmavou noc, miluju den,
vypouštím všechny své emoce ven,
zakřičím na hvězdy - život je krásný,
a ony odpoví - no to je jasný.
Dnešní noc svítíme jen a jen pro tebe,
dívej se, děvenko, dívej se na nebe,
měsíc a sluníčko štěstí mi přejí,
a mně se trémou kolena chvějí.
Přiletí z dáli i kometa veliká,
slzy dojetí těžko jen polyká.
Jsme tu s tebou a vždycky budem,
až na kraj světa za ruce pudem,
ve štěstí i v dobách zlých,
je to pravda - jsem si kých.
Hodně víry, hodně síly,
hodně přátel vedle tebe,
a těch hvězd plné nebe,
Ti přeje
osud se mi tiše směje,
dýku zabodl mi přímo do těla,
celou noc jsem proto probděla.
Místo smíchu v očích slzy,
že vzpomněl on si takhle brzy,
ruce chvějou se jak osika,
divný chlad se jich dotýká.
STOP!
Tohle přeci nemohu dopustit,
černé myšlenky musím hned opustit,
nenechám ho vyhrát bez boje,
řekni mi, osude, řekni mi, co to je???
Chceš se takhle náhle bít,
a vše na tomhle světě vzít.
NE!!!
Nedostaneš moji duši,
mému tělu více sluší,
nemám z tebe žádný strach,
i kdybys byl lítý vrah.
Osedlám hřebce a zvednu korouhev,
za své vítězství proleju i krev,
navléknu brnění a vytasím meč,
už vidím v tváři tvé smrtelnou křeč.
Stáda mých koní srazí tě ze sedla,
miluju vítězství, která se povedla,
vítr tě rozfouká v dáli do polí,
má nezkrotná vůle navždy tě skolí.
Oheň v mých pochodních bude zas plát,
a já se nakonec budu zas smát,
slunce pak vystoupí vysoko na nebe,
dělám to, osude, dělám to pro sebe.
Do oblak vyletí houf bílých holubic,
desítky, stovky, možná i víc,
na zemi rozkvetou nádherné lilie,
dav mých přátel se mnou tu tancuje.
Stáli mi po boku a vždycky budou,
každému věnuji růžičku rudou,
rudá je naděje, víra a láska,
růže je panna, žena i kráska.
Srdce mi vzrušením nádherně buší,
a málo lidiček na zemi tuší,
že miluju život, miluju lidi,
každý to na mně dnes určitě vidí.
Miluju tmavou noc, miluju den,
vypouštím všechny své emoce ven,
zakřičím na hvězdy - život je krásný,
a ony odpoví - no to je jasný.
Dnešní noc svítíme jen a jen pro tebe,
dívej se, děvenko, dívej se na nebe,
měsíc a sluníčko štěstí mi přejí,
a mně se trémou kolena chvějí.
Přiletí z dáli i kometa veliká,
slzy dojetí těžko jen polyká.
Jsme tu s tebou a vždycky budem,
až na kraj světa za ruce pudem,
ve štěstí i v dobách zlých,
je to pravda - jsem si kých.
Hodně víry, hodně síly,
hodně přátel vedle tebe,
a těch hvězd plné nebe,
Ti přeje