S tebou jsem poznala, jaké je přátelství...
S tebou jsem poznala důvod svého života...
S tebou jsem zažila spoustu krásných věcí...
Mám na srdci plno slov, ale ty nejdůležitější ti řeknu teď:
Promiň za naše hádky.
Promiň za to, jak jsem se ti odvděčila za tvou laskavost.
Promiň, že jsem ti nevěřila.
Promiň, že jsem tě zklamala...
Je mi do breku, když si vzpomenu na tvoje smutné oči a na to, jak jsi mi řekla: Já tě mám ráda a nikdy bych nestála při nikom jiném než při tobě!
Já ti teď můžu říct jen: Ještě jednou promiň. A můžu čekat, až mi odpustíš...
Nemusíš se bát zkoušky, co čeká tě,
vždyť jsi se učila tvrdě, až proklatě.
Však převládá otázka „co kdyby to krachlo?”,
ale vždyť se nic nestane prakticky vzato!
Kantorka přifaří, sedne si před třídu,
vtom bloček otevře a hned má vidinu.
Tebe chce vyvolat, oba to víme,
že se to nestane, o tom jen sníme.
Však osud tvůj předem je daný,
zapomeň na strach a vyměň strany.
Strachu se zbav a přijmi odvahu!
Teď před třídu volá tě, neměj však obavu!
Deseti větami vezmeš jí dech,
znalosti prodáváš jak obchodník plech.
Kantorka nestíhá a valí oči,
okolo tebe se svět právě točí.
Po pěti minutách už ti nestíhá,
právě teď omdlela a ty jsi hrdina.
Třída jen burácí a křičí tvé jméno,
stala ses hrdinkou, tak přijmi své věno.
Právě jsi vyhrála, tak užívej svobody,
tohlensto vítězství dodá ti pohody.
Kantorka v kómatu a ty máš jedničku,
zvládlas to, vyhrálas, raduj se, miláčku.
Tím báseň má pro tebe končí,
s láskou tě líbám i po tobě toužím.
Však ty to dokážeš, držím ti palečky,
přeji ti štěstíčko a krásný známečky.
Milá Anetko,
posíláme ti přáníčko,
ať ti slouží zdravíčko.
A když si štěstí i zdraví udělá pauzičku,
ať je to jen na chviličku.
Ať se ti vede vyrovnat se s nesnází,
co občas tebe i nás provází.
Ať dobrá nálada vaším manželstvím stále prochází
a dobří přátelé ani peníze ti nikdy neschází.
To ti přejí od srdíčka
dědeček i babička.