Vděčnost

Maminko, tatínku, rodiče předrazí,
jsme vděkem bez sebe, že nám nic neschází,
že jste nám nechali svou vlastní škodovku,
že si vám kdykoliv můžem říct o stovku,
že jste se odbyli čajem a rohlíkem,
když jsme se líbali při džinu s tonikem.

Láska je nebeská, takže už za krátko
domů vám přinesem parádní vnoučátko.
Milé a čiperné jak rybka ve vodě,
vy nám ho uspíte, když budem v hospodě.
Dáte mu s radostí, co sami nesvedem,
ani si nevšimne, jestli se rozvedem.

Nepozná strádání, nepozná ústrků,
neb vám ho z vděčnosti necháme na krku.