Ach ne, běda, běda

Ach ne, běda, běda,
z mladíka se stává děda.
Měkne mozek a ještě cosi,
začneš v parku krmit kosy.
Sem tam slina z brady sjede,
au, mé mládí, kde je? Kde je?!

K zemi míří nejen vlásky,
kdepak jste, mé mladé lásky?
Šeptaly jste:
„Tělo máš jak Atlas statné!”
Ale dnes? Mé oko matné,
stěží rozjasní ta dívčí krása
- spíš stočí se po kusu masa.

Nuž, nevadí, však vem to ďas,
že s mládím zmizel štíhlý pas.
Tak zvykej si, teď toho mizet bude víc.
Už jen vzpomínky tu jsou
a jinak zhola nic.

Že přeháním? Že se pletu?
Čtyřicítka je tu v letu!